Jak naučit děti věci půjčit aneb výchova ve finanční gramotnosti u nejmenších dětí

Dnešní článek bude možná trochu netradiční. Ale máme za to, že je třeba, abyste za tímto advokátním blogem a za celým webem advokatkykralupy.cz viděli člověka, resp. dvě ženy, maminky, přičemž jedna je zároveň dcera té druhé, se stejnými radostmi i starostmi každodenního života, jako Vy.

Abychom Vás uvedly do souvislostí, u nás v kanceláři se mimo jiné zabýváme i oddlužením na jedné straně či vymáháním pohledávek na straně druhé. Jelikož naše zkušenosti v oblasti pohledávek a dluhů jsou velmi bohaté, je to už jen krok k tomu, se nad tímto tématem zamyslet více do hloubky a vidět určité širší souvislosti, resp. obecné zákonitosti. A jelikož jsme babička a maminka 7 leté holčičky a 2,5 letého chlapečka, je to jen další krok k aplikaci nabyté právní teorie v advokátní kanceláři do praxe s dětmi 🙂

Nedávno jsme byli po dlouhé době se synem na hřišti mezi dětmi. Kvůli pandemii syn nepřicházel do kontaktu s cizími dětmi, a tak to byl trochu „sociální šok“. Navíc, je i ve věku, kdy se začíná prosazovat jeho osobnost. Vše dohromady tak způsobilo, že si urputně bránil všechny své věci a nechtěl nikomu nic půjčit.

Na první pohled by se mohl zdát, že takové jednání je „špatné“ a je třeba dítě přimět, aby se naučilo věci „s radostí“ půjčovat.

„Z pohledu právního profesionála za tímto však vidím i něco jiného.“

Znám problematiku pohledávek po splatnosti z pohledu dlužníka, kdy je třeba pracovat na finanční gramotnosti.

Znám ale i případy z pohledu věřitelů, fyzických osob, kdy byli oklamáni za účelem poskytnutí půjčky, kterou jim nikdo nevrátil. Měli pocit, že nemají možnost volby, že musí z morálního hlediska půjčit osobě, která je v nouzi, když oni sami těmito financemi disponují.

Mám tedy za to, že tato „morální povinnost půjčit“ může být u věřitelů zapříčiněna právě v dětství, kdy přimějeme dítě půjčit vlastní majetek, aniž bychom zároveň zajistili jeho vrácení.

„Občanský zákoník o půjčce (resp. zápůjčce, výpůjčce a výprose) říká, že věřitel poskytne dlužníkovi věc k jeho užití, aby ji dlužník po čase řádně a včas vrátil.“

A zde je dle mého názoru kámen úrazu. Není to o tom, abychom přiměli věřitele půjčit, ale aby dlužník odpovědně vysvětlil věřiteli, že si váží věřitelova majetku, bude ho opatrovat a po čase ho zase v pořádku vrátí.

Považuji toto za součást výchovy dětí ve finanční gramotnosti, neboť se tím učí znát hodnotu vlastního majetkuodpovědnost za ochranu cizího majetku. Generace našich rodičů vyrůstala v komunistickém heslu: „vše je všech“, a tedy „nikoho nic“, neboť nikdo za něj nenese odpovědnost. Naše generace si toto nejspíše ještě stále nese ve svém podvědomí.

„Je tak na nás, abychom toto začali vědomě měnit, u sebe i svých dětí.“

Děti nejdříve nechápou význam „půjčky“, je to pro ně moc abstraktní a neumí si představit, co se bude s jejich věcí dít. Vidí jen, že o věc přicházejí. Pokud k tomuto ale přistoupí druhá strana, která si chce věc půjčit, a vyjádří, že věc stále patří dítěti, že si jí jen na chvíli (dočasně) převezme, bude ji opatrovat a zase ji vrátí, dítě ji rádo půjčí. Vyzkoušela jsem to osobně na svém synovi a funguje to.

Dítě se totiž nejdřív musí ujistit, že půjčit věc je bezpečné, neboť ji dostane zpět ujištěním toho, kdo si věc půjčuje. V budoucnu ho navíc takto nabytá znalost může ochránit např. před podvodným jednání, kdy dlužník chce z věřitele vymámit půjčku bez úmyslu ji vrátit, když si věřitel dopředu bude chtít ověřit dlužníkovu solventnost, nebo třeba i intuitivně odhalí lest již v počátku.

Na závěr bych ráda jen upozornila na rozlišování slov: „dej“ a „půjč“ v komunikace s dětmi. Aby dítě pochopilo, že když věc „„, tak se mu již nevrátí, předává s věcí i vlastnické právo. Zatímco když věc „půjčuje„, znamená to, že vlastnické právo mu zůstává, a tak má právo na vrácení věci. Často, my samy, a to mluvím i z vlastní zkušenosti, toho někdy nevědomě zneužijeme, když chceme dítěti vzít něco, co nechceme aby mělo. V tom pak může být příčina toho, že dítě nechce věc půjčit, protože již zažilo, že se mu věc nevrátila. Poté je to o znovunabytí důvěry 🙂

Tak nevím, jestli nakonec jsem naučila já něco svého syna, nebo naopak on mě 🙂

Hodně štěstí při vzájemné výchově ve finanční gramotnosti s Vašimi dětmi,

Vaše Advokátky

Jsme maminka a dcera, dvě advokátky, jejichž posláním je pomoci Vám s každým právním problémem, který Vás v životě potká.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů